VIDEO
Princip digitálního videa je stejný jako u klasického filmu nebo televize, kdy rychlé střídání jednotlivých snímků za sebou vyvolá iluzi plynulého pohybu. Využívá se vlastností lidského oka, které obrazovou informaci zpracovává a předává nervovému vláknu se setrvačností a mozek si chybějící informace sám doplňuje. Oku tedy stačí podstrčit jen takovou rychlost střídání snímků kterou dokáže zpracovat a předat dál a iluzi plynulého pohybu vytvoří až náš mozek. Iluze plynulého pohybu začíná přibližně od 10 snímků za sekundu, rychlé pohyby se však při této rychlosti ještě zdají roztřesené a pro kvalitní videozáznam je potřeba rychlost snímku kolem 30 snímků za sekundu.
Pojem video společně označuje digitální a analogové způsoby ukládání obrazových záznamů. Může být nahráváno a přenášeno v různých formátech - v podobě diskových záznamů, kazet či souborů nebo přímým vysíláním (televizní norma, DVB-T).
Nejčastěji se s videem na počítači můžete setkat ve formě souborů na svém disku nebo CD nebo DVD. Další možnost je, že se na video díváme rovnou z internetu. V tomto případě se dá video spustit ještě před tím, než je celé v našem počítači načteno. Nejdřív se stáhne kousek a na ten se pak začneme dívat. Během tohoto dívání se stahuje zbytek. Někdy se ale může stát, že nemáme dost rychlé připojení. Nebo spíš, rychlost našeho připojení na internet je menší než datový tok videa. V tomto případě se musí do našeho počítače uložit více dat ještě před tím, než se začneme dívat.
Parametry videa
Pro přibližnou orientaci uvádíme v následující tabulce datové toky u tří často používaných rozlišení digitálního videa ve srovnání s úložnou kapacitou DVD datového nosiče:
- FullHD - 1920 x 1080 pixelů (přibližně 2 Mpx),
- 4K - (UltraHD) 3840 × 2160 pixelů (necelých 8 Mpx).
Formáty, kodeky, kontejnery a jak se v tom vyznat
V porovnání s tím, jak se používá pojem formát u grafických souborů, se nyní může zdát, že formát digitálního videa je v jistém smyslu totéž jako typ souboru, ve kterém je digitální video uloženo. Tak tomu ale není, musíme zde rozlišit kontejner (například AVI, MPEG, ...), který je schopen obrazová, zvuková a případně další data spojit do jednoho celku, čímž není myšlen soubor ale výsledek například na ploše prohlížeče či na plátně kina, dále formát (například , MPEG-4, VMW, ...) který určuje způsob komprimace a komprimační algoritmus (například, DivX, XviD, ...) který v softwarové podobě spojujeme s kodekem. Pozor - je potřeba rozlišit následující: filtr se používá u přehrávání videa a kodeky se používají u zpracování videa.
Přehrávání videa
Máme tedy kontejner, který obsahuje streamy. A my ho chceme přehrát. Je k tomu zapotřebí přehrávač, splitter a filtry (dekodéry) pro jednotlivé streamy.Zpracování videa
Jiná situace ale nastává u úpravy videa. Zde se právě využívají kodeky. Kodek je od slov kódovat a dekódovat. Program pro zpracování videa si tedy video načte, kodek ho dekóduje a program může pracovat s jednotlivými snímky. Je-li vše hotovo, přichází na řadu opětovné zakódování. O to se opět postará kodek.Uložení dat digitálního videa, kontejnery
Pokud se budeme bavit o souborech, tak video soubor v podstatě obsahuje obraz, zvuk a někdy i titulky a další dodatečné věci, jako je třeba menu nebo informace o tom, kdy začíná která kapitola. Těmto jednotlivým druhům dat v souboru se říká streamy. Soubor je v podstatě kontejner pro jednotlivé složky (streamy) celého videa.
Kontejner pro digitální video definuje zůsob, jakým jsou všechna potřebná data (obraz, zvuk, titulky, ...) svázána dohromady. Rozdíly mezi kontejnery ale nejsou jenom v tom, co všechno můžou obsahovat, ale jakého to může být typu. Často i toto se nazývá formátem a tak dochází k různým nedorozumněním.
Některé kontejnery pro data digitálního videa uvádíme v následující tabulce, pro nás budou zajímavá jen první tři, další uvedené jsou jen pro doplnění a orientaci:
Formát obrazových dat, komprimace a kodeky
V této sekci se budeme zabývat jen obrazovými daty. V předchozí, úvodní kapitole k videu jsme uvedli, že datový tok digitálního videa je obrovský a že na jedno DVD by se v rozumné kvalitě vešlo jen několik minut záznamu. Proto je nutné podobně, jako je tomu u zvukových formátů, videodata vhodně komprimovat. Kompresi bychom mohli rozdělit na ztrátovou a bezztrátovou. Na přenášení a sdílení běžných videí na internetu se používá prakticky výhradně ztrátová komprese, která umožňuje vyšší komprimační poměry při rozumné ztrátě kvality. Bezztrátová komprese je vhodná pro nějaké profesionální nebo vědecké účely, kdy by nám zkreslení dat mohlo vadit.
Nejběžnější formáty digitálního videa uvádíme pro přehlednost v následující tabulce:
Videa se dělí podle obsahu a formy, mezi základní patří:
- Image spot - Jedná se o video, které klade důraz na atraktivitu formy, prezentuje společnost, značku nebo její produkty a služby v tom nejlepším světle. Slouží jako virtuální vizitka.
- Produktové video - Představuje produkt či službu pomocí video prohlídky. Především ukazuje vlastnosti produktu či služby, které jej odlišují od konkurence a představují tak přidanou hodnotu.
- Instruktážní video - Slouží jako nástroj technické podpory, může obsahovat nápady, jak efektivně zaškolit zaměstnance.
- Rozhovor - Jedna z nejjednodušších forem. Může být besedou několika lidí - respondentů, nebo výpovědí jednoho člověka (majitel firmy, odborník, testimonial apod.).
- Reportáž - Věcně a výstižně informuje o produktu, službě či události. Obsahuje rozhovory a redakční komentář.
- Dokument - Časově rozšířená reportáž (15-55 min.), navíc obsahuje názory a postoje tvůrců.
- Případová studie - Ukazuje produkty nebo služby na modelovém řešení u předchozích zákazníků.
- Funny video - Vtipné video, které přímo nebo nepřímo ukazuje produkty a služby. Obsahuje vtipný obsah - přidanou hodnotu, který uživatelé rádi sdílí.
- Virál - Jakékoliv video, které uživatelé sdílí skrze sociální sítě.